pátek 16. prosince 2016

6. ÚKOL > DRUHÁ ŠANCE > MICHAELA ŘÍHOVÁ

TEXTILNÍ MANUFAKTURA S BYDLENÍM

Cílem zadání bylo navrhnout textilní manufakturu techniky modrotisku s bydlením do proluky v zástavbě z 30. let minulého století. Klíčovým momentem návrhu mělo být právě propojení funkcí bydlení a výroby tak, aby byl podpořen komunitní duch zaměstnanců a zároveň obyvatel domu.



Návrh předkládá koncept dvou hmot, jež plně obestavují fasády vedlejších domů tvořících proluku. Vzniká tak dům se dvěma nárožími - iluze další ulice, která mezi nimi proudí. Urbanisticky tím řešení vyzdvihuje novou funkci výroby v jinak čistě bytové zástavbě.


Dvojice navrhovaných objemů se tyčí nad hladinou modře barvených látek. Pozornost domu se tak koncentruje do dvora – nitra, kde se nejenom žije, ale i pracuje, suší obarvené látky a probíhá zde veškerý pohyb domem i parcelou.
Podstavec domu na úrovni ulice je místem pro výrobu a zpracování modrotisku, nabízí možnost nahlédnout dovnitř, nebo i vstoupit skrze bránu do dvora, poloveřejného prostoru. Konec parcely uzavírá jednopodlažní hmota, nad níž dům přechází z výrobní do bytové části, a to přes platformu, na níž jsou napojeny komunitní prostory (společná kuchyň, jídelna, klubovna a kinosál). 


Přes pavlače se pak obyvatelé dostávají do jednotlivých bytů ve třech nadzemních podlažích. Na každém nároží je umístěn byt pro rodinu, v mezilehlých polích pak dvojice minimálního/přechodného bydlení pro jednotlivce či páry. Všechny byty mají vstupy orientované do společného dvora a netají se svým interiérem – fasády z většiny tvoří prosklené plochy, jež je možné stínit vnitřními textilními panely.


Konstrukce domu je řešena jako ocelová konstrukce, na níž jsou zavěšeny jednotlivé komunikační prvky (schodiště, pavlače) a kam jsou vloženy objemy bytů, společenských nebo výrobních prostor. Bíle natřené ocelové profily propůjčují domu jedinečný charakter a zároveň jsou praktickým řešením pro zapojení výrobních zařízení.