Než vyrazíme na cestu:
Na tuhle školu jsem šla asi trochu omylem - bavila mě matematika, fyzika, geometrie a exaktní vědy obecně a já jsem si myslela, že přesně o tom a taky o troše kreativity architektura je. Už v prváku mi mělo dojít, že jsem si architekturu spletla se statikou, ale byla jsem pohlcená atmosférou, která tady panuje, zápalem lidí okolo. Než jsem si uvědomila, že jsem tady špatně, přišla jsem o motivaci a zájem o architekturu úplně. Rok jsem se plácala v nechuti cokoli dělat.
Pak
jsem si to v hlavě srovnala. Už vím, že aby mě bavilo to, co
dělám, musím něco fyzického vytvářet, musí po mně zůstávat
viditelný výsledek, moje práce musí být založená na logickém
řešení problémů a její výsledek musí být prospěšný ve
světě, který není, narozdíl od toho našeho, odtržený od
reality denního přežití. Chci se pořád učit nové věci a
rozvíjet se. Už vím, že tahle škola mi znalosti podstatné pro
to, co chci v životě dělat dát nemůže, ale rozhodla jsem se,
vzít si z těch posledních semestrů maximum. A to je i důvod,
proč jsem se zapsala do tohohle ateliéru. Možná tady s vámi
konečně pochopím, jak o architektuře přemýšlí architekt. A
jednou pak třeba budu dělat nejenom řemeslo, ale i architekturu.
Závěrečný pohled z vlastní cesty zde
Závěrečný pohled z vlastní cesty zde